Passerův celovečerní debut, Intimní osvětlení, tvoří spolu s Formanovými filmy specifickou řadu v proudu české nové vlny - přesun zájmu k všednímu, obyčejnému, zakonzervování všednodennosti, pokus o oproštění se od stylizace a maximální příklon k autentičnosti, poetika trapnosti, pokus uchopit médium filmu jinak, než to bylo dosud běžné, práce s neherci, je tu slyšet ozvěna neorealistické vlny v jinde v Evropě... Co reflektuje sám Passer? Tendence urbanizovat kolektivizovaný venkov jsou liché stejně jako pokus vybudovat sociálně spravedlivou společnost, šedesátá léta jsou dobou vystřízlivění... Setkání dvou světů, přičemž není jasné, který z nich je kvalitativně hodnotnější - dva stárnoucí a bilancující přátelé, z nichž jeden dokázal z vesnice odejít a vybudovat kariéru ve městě, je zdánlivě úspěšný, má krásnou mladou přítelkyni, druhý zůstal a oženil se, má děti, nato pak vybudoval vícegenerační rodinný dům s plnou spíží a materiálním dostatkem vykoupeným věčnými půtkami a rozepřemi s rodiči... Oba jsou zdánlivě úspěšní a spokojení (,,Maruš sice není žádná intelektuálka, ale čuchni si..."), oba si však navzájem dost věcí závidí...oba zažívají pocit nenaplnění, intelektuálního zmaru... To je Intimní osvětlení, podobenství o duchovním stavu českého člověka té doby, pokud by tvůrci nasměrovali svůj reflektor do intimity kohokoliv, nenašli by tam tentýž obraz vnitřního smutku? Podobenství o tom, že na některých místech Evropy, zvláště v její východnější polovině, se díky politické konstelaci čas zastavil a na dlouhé desítky let zakonzervoval - nádherná symbolická scéna s přípitkem vaječným koňakem... Proto je tenhle film dokonalý.