Klasickému hollywoodskému období příliš neholduji, ani mu moc (vlastně vůbec) nerozumím, možná nedokážu ocenit všechny kvality, který tento kousek (a ostatní) přináší, raději to tedy přenechám jiným, zainteresovaným. Technicky brilantní snímek, kterému vévodí herecký výkon Gene Tierney (Ellen Berent-Harland), postava Ellen během filmu prošla obrovským psychologickým vývojem, s otevřenými ústy jsem sledoval s jakou lehkostí a bravurou tuto roli Gene Tierney zvládla... Dle mě poněkud slabší první polovinu přesvědčivě drtí část druhá, která vrcholí soudním procesem s totálním "freakem" a bývalým snoubencem Ellen (co střet zájmů?), Russellem Quintonem (excelentní Vincent Price).

I když je příběh ve své podstatě stupidní a některé logické kiksy do oči bijící, nemohl jsem odtrhnout oči. Částečně zásluhou režie, špičkově gradující každou scénu, částečně díky Gene Tierneyové, jež hraje sto a jeden důvod, proč se neženit. Malinko, s přibývajícími minutami čím dál více, mě iritovala neschopnost insuficietního (krásné slovíčko, není liž pravda) manžela, vzdorovat nátlaku své manipulativní, sebestředné, zákeřné a všehoschopné ženy. Když na něj během extra výživné soudní při začal nevybíravým způsobem útočit manželčin bývalý snoubenec, aniž by obhájce cokoliv namítnul (a narušil tím houstnoucí atmosféru), nebylo již pochyb, kam tento prostý (nikoliv emocí prostý) příběh náleží, totiž do sytě červené knihovny. Vizuálně pěkně řešené scény, často na hranici kýče (leč rozdýchatelného), jdou ruku v ruce s obrysovým načrtnutím charakterů. S označením film-noir bych otálel již kvůli barevnosti verze vysílané na ČT. V konečném součtu to není film nijak úžasný a skvělý, pouze mimořádně zábavný a lehko stravitelný, což o mnoha amerických snímcích starších šedesáti let napsat nelze.

Ako paradox mozno znie, ze k pozretiu prveho klasickeho noir filmu som sa dopracoval az potom, ako som si oblubil niekolko modernych neo-noiroviek. Po dopozerani neskrivam nadsenie. Leave Her to Heaven je tragicky pribeh. Sladky zaciatok, no potom sled udalosti s narastajucim tempom, ktory zmeni svoju chut ako cukor, do ktoreho niekto vsypal smrtiacu davku arzenu. Pohlcujuci pribeh, mrazive momenty, horkosladky zaver a demon s menom Vincen Price. Otvoril sa mi novy filmovy prud, ktory caka na to, kym sa don ponorim a preskumam ho skrz na skrz. Este trochu potrva, kym sa naplno aklimatizujem, no uz teraz viem, ze si to budem naramne uzivat.

Ja by som aj povedal, že vo svojej podstate je príbeh do jednoduchý, no keďže ide o '45 rok, tak asi nič ako tento snímok originálnejšie byť nemôže. Závisť. Smrteľný hriech, ktorému Fincher venoval jednu vraždu, Stahl celý film a ten tiež nemá ďaleko k dokonalosti. Najmä z pohľadu transformácie od nevinnej žiarlivosti až k nemilosrdným zločinom, čomu pomohli najmä herci. Jediné čo by som vytkol, by bol asi záverečný súdny proces, alebo skôr jeho právnický priebeh. Len dva, či tri dialógy dávajú najavo starší rok filmu a ostatné veci ako napríklad kamera, réžia... tiež vyžarujú jeho brilantnú modernú sviežosť. Farebné prerobenie bolo veľmi príjemným spestrením.

Vizuální i narativní slast. Výrazné (až umělé) barvy technicoloru jsou pastvou pro oči. Celé té rozkoši ovšem vévodí božská Gene Tirneyová, jež svou divácky nevděčnou roli zahrála víc než mrazivě přesvědčivě (její fatální posedlost mi natolik učarovala, že putuje mezi mých Top 5 hereček). Nebyla jediná scéna, při které bych postrádala onen prapodivný, mou duši svírající pocit. Dokonalá gradace - scéna s loďkou, na schodech (nikdy nezapomenu ten Ellenin pohled!) a konečně finální, doslova brutální sekvence v soudní síni, u které jsem se málem rozbrečela. Co naplat, Leave Her to Heaven řadím mezi svých Top 10.