Snímek nám ukazuje Německo těsně po pádu Třetí říše. Svatební den je vždy velkou událostí, která se manželům vryje nesmazatelně do paměti. Stejně tak Marii, bohužel za poněkud jiných okolností, než je obvyklé. Během obřadu začne bombardování a svatební slib podepisují vleže mezi troskami. Bomba vyhodí Mariin život do vzduchu. Manželství trvá pouze půl dne a jednu noc. Nádraží křižují ženy s cedulemi kolem krku – čekají na své muže, doufají v jakékoli zprávy od procházejících. Marie už ale nechce jen stát a doufat… Bezcílné čekání hodí pod projíždějící vlak. S výrazným make-upem, odvážnými šaty a velkým odhodláním se uchází o práci v baru pro Američany. Svým půvabem si získá afroamerického vojáka, se kterým naváže intimní vztah. Je si jistá, že Hermann se jí vrátí a vše dělá pro jejich budoucí dobro. Ani trochu nepochybuje, že by šlápla se svým rozhodnutím vedle. Prodává svou duši, aby přežila. Její tělo je klíčem do světa bohatství a přepychu. Režisér Rainer Werner Fassbinder pronikl Marii hluboko do duše a pokusil se o psychologickou kresbu hlavní hrdinky. Při sledování její proměny se nabízí otázka, zda vše dělala opravdu pro Hermanna, nebo pouze pro sebe? Nebyla to jen chatrná obhajoba jejích činů?

Maria (Hanna Schygulla) a Hermann Braun (Klaus Löwitsch) byli za druhé světové války oddáni. Strávili spolu půl dne a jednu noc. Potom musel Hermann zpět na východní frontu. 1945, již v míru: Hermann je nezvěstný. Nikdo kromě Marie nevěří, že je ještě naživu. Shánějíc nezbytné potraviny na černém trhu, nosívá Maria při sobě Hermannův obrázek, doufajíc v to, že jí domů se vracející vojáci budou moci podat zprávy. Nakonec se však seznamuje s černochem Billem (Greg Eagles) a otěhotní… Fassbinder v naprosto vrcholné formě vypráví o poválečném Německu, nezanedbávaje ani svoji obvyklou geniální postavokresbu.

Truffaut: „Tímto filmem vystoupil Fassbinder ze své věže ze slonoviny…“ Je to koncert pro Schygullu – je zde ve vynikající formě a dává poněkud upovídanému celku švih. Celý film je melodramaticky pokleslý, herci jsou často nechaní velmi špatně hrát (výjimkou je génius Schygulla) – podle všeho je to Fassbinderovou technikou natáčení – bral první záběry. Filmu to ve výsledku neškodí – je to prostě JINÁ kinematografie. Skvělá je (opět) hudba – Peer Raben – tedy pokud nejde jen o citace dobových šlágrů – zní to jak drcené sklo… Zatraceně silné, skvěle natočené a promyšlené je i celé finále. Fassbinder v Die Ehe… často používá montáž dvou zvukových pásem (Adenauerův projev kontra rodinná hádka), kterou dovedl k dokonalosti v Třetí generaci.