Film Plukovník Redl inspirovaný osudy skutečné historické postavy Alfreda Redla, Rusína z chudých poměrů, který to dotáhl až na šéfa státní tajné služby a velezrádce Rakousko-Uherska, velmi věrně a poutavě oživuje reálie té pohnuté doby. Zachycuje Redlův život od útlého dětství, kdy se malý obdivovatel monarchie dostane do vojenské akademie jeho C. a K. veličenstva, přes velké úspěchy, kterých posléze dosáhne tvrdou a poněkud bezohlednou prací, až po trpký, náhlý a strmý pád, který přichází těsně před začátkem první světové války. Redl v podání fantastického K. M. Brandauera je vykreslen jako nejednoznačná (a tedy plastická) postava, neustále svádějící boj s nepřejícím světem i sebou samým. Zapírá svoji chudou rodinu, tají svoji homosexualitu, celoživotní milostný poměr s vdanou ženou i (zřejmě) částečný židovský původ. Jenže jednoho dne už má všeho dost. Ve vzteku vyzradí vojenské informace a je coby obětní beránek (kterého měl předtím sám za úkol najít) - poté co dostane rozkazem spáchat sebevraždu - posmrtně odsouzen za účelem "utužení morálky důstojnického sboru císařské armády". Historie má smysl pro humor.

Některé historické filmy jsou pompézní, velkolepé ale uvnitř prázdné. Snímek Plukovník Redl je bohatý příběhem a dramatičností. Szabó dokáže ve zkratce pormítnout celý Redlův život, přičemž se zaměřuje pouze na určující momenty jeho kariéry. Žádná scéna zde není nadbytečná. Film však svým širokým záběrem nevypráví pouze příběh jedince, ale zároveň vypovídá o duchu a morálce doby, o životě v rakousko-uherské armádě, o postojích k císaři, o mezinárodnostních vztazích v habsburské monarchii... Ve všech těchto směrech se jedná o obohacující dílo. Brilantní je zvávěr filmu, který vrcholí hereckým koncertem Brandenauera. Skvělých je i posledních pár vteřin filmu: Arcivévoda jede spokojeně v kočáře, prásk, rána z pistole, načež následují dokumentární záběry ze světové války. Těchto pár okamžiků j dokladem toho, jakého kouzla lze docílit pomocí pár střihů. Velmi si cením i záběrů z mé milované Vídně, kde jsem měl možnost pů roku studovat a tak potěší, že nás tvůrci neošidili nějakou lacinou Prahou. Belveder, Schonbrunn a Stephansdome se sice jen mihnou, ale přesto dodávají filmu autenticitu, která tolik schází jiným filmům.

Životopisné snímky jsou buď historicky věrné, ale z dramatického hlediska nezáživné, nebo se jedná o zajímavě napsané a natočené fikce, které si ovšem jen vypůjčily jméno hlavní postavy ze skutečné historie. Plukovník Redl Istvána Szabó ve skutečnosti není v pravém smyslu slova životopisný snímek, protože vychází z divadelní hry britského dramatika Johna Osborna, který se osudy tohoto důstojníka odsouzeného kdysi za špionáž nechal inspirovat jen volně. Na druhou stranu se nijak zvlášť od Redlovy životní cesty neodchyluje a atmosféru doby dokáže Szabó zachytit dokonale. Pod jeho rukama vznikl ne snad efektní, ale silný poutavý snímek o ambiciózním muži, který v touze po kariéře dokázal odhodit mnohé zábrany, ale kvůli svému neurozenému původu a relativní chudobě narazil na mnohem silnější a bezohlednější protivníky a soukolí dějin ho semlelo. Filmový příběh vypovídá mnohé o pochybné morálce tehdejších mocných, o tom, jak to chodí ve vysoké politice, kde platí známý aforismus českého klasika Havlíčka "nechoď, Vašku, s pány na led..." Pro mě jde o vrchol režisérovy tvorby.

Ve druhém díle své volné historické trilogie se z prostředí nacistického Německa tentokrát Szabó vrátil o několik let zpět přímo do Rakouska-Uherska, sledovat vzestup a pád tehdejšího šéfa tajných služeb Alfreda Redla. Film je unikátem už tím, že jako jeden z mála se zabývá touto tématikou a divák tak má možnost dozvědět se něco bližšího o nástupci trůnu Františku Ferdinandovi či rasových diskriminací uprostřed rakouské armády. Samozřejmě ne vše je založeno na historických faktech a Szabó také vše bere s určitým nadhledem. Do hlavní role byl obsazen opět Brandauer a i když postava, kterou hrál už neměla takový potenciál jako v Mefistu, zvládl ji opět se vší bravurou. Po Redlově pro diváka zajímavém vzestupu přišel ale na můj vkus trochu ukvapený a rychlý jeho pád. Film skončil a já byl z jeho závěru trochu zklamaný. I přesto je Plukovník Redl velice kvalitním historickým filmem, který jsem určitě neviděl naposledy.

Napínavé konspirační drama z období úpadku Rakousko-Uherské monarchie inspirované románem Johna Osborna "A Patriot for Me" dle osudů reálné postavy Alfreda Redla, chlapce z rodiny venkovského zaměstnance dráhy v Haliči. Za dávnou pomoc je jeho chudá rodina zásadně loajální k císaři Franzi Josefovi I. a Alfred tuto rodinnou tradici důsledně dodržuje. Redl je přijat do důstojnické školy a coby mladý, ambiciózní a oddaný důstojník si buduje úspěšnou kariéru. V cestě mu však stojí nevyrovnané vztahy se ženami, bratr jeho vysněné Kataliny - Kristóf von Kubinyi, sklony k homosexualitě a šlendrián, korupce, kriminalita a alkoholismus v odlehlých posádkách c.k. armády. Na vrcholu Redlovy kariéry, kdy je jedním z nejmocnějších mužů v monarchii, má krásnou manželku a Katalina je jeho občasnou milenkou a důvěrkyní, se konspirační smyčky částečně organizované jím samým začnou stahovat kolem něj. Loajalita ke starému císaři už přestává být v kurzu. Následník trůnu Ferdinand d'Este má jiné plány a plukovník tajné služby Alfred Redl do nich nezapadá. Na pozadí ty nejznámější hudební kousky Johanna Strausse.
Snímek sleduje dlouhý vzestup a rychlý pád venkovského chlapce z Haliče na pozadí úpadku rakousko-uherské monarchie. Přestože je film dlouhý a probíhá většinou pouze konverzací mezi několika málo postavami a náznaky chování Redlova okolí, má spád a rychlý děj, je hodně napínavý. Provázejí ho vynikající herecké výkony, nejen Klause Marii Brandauera, ale i krásné Gudrun Landgrebe a Dorottyi Udvaros. K tomu nezbytné rakousko-uherské reálie, interiéry vídeňských paláců, nažehlené uniformy s nablýskanými šavlemi a knoflíky a nejznámější Straussovy valčíky a pochody. Několik odkazů na Prahu a nápadně českých jmen dodává filmu spojitost i s naší historií - gemeinsame Geschichte.