Pakliže se nejstarší básně Pavla Zajíčka v době prvopočátků legendárních Dg307 zařezávaly do posluchačova nitra stejně jako ostré úlomky skla, o to niterněji a intimněji začala působit Zajíčkova poezie v druhé polovině 70.let. Jednalo se však stále ještě o kratší básnické útvary, limitované přece jen možnostmi uplatnění v rámci hudební složky.
Po návratu z emigrace, kdy Zajíček znovu obnovil Dg307, žily jeho texty pro kapelu a vlastní, ničím neohraničená básnická tvorba jakoby každá svým vlastním životem. Bytostný umělec Pavel Z. se však nechtěl spokojit s uvězněním své existenciální poezie na listy popsaného papíru a svá slova na něj vržená (v jeho případě doslova a do písmene) začal vyslovovat nahlas před širším publikem. Nevím, co bylo pro Zajíčka impulsem k tomuto kroku, ale pokud si dobře vzpomínám, se svými autorskými čteními (klub Kaštan, kostel U Salvátora, ale i mimopražské kluby) se Pavel Z. na veřejnosti objevil záhy po smrti jeho nejbližšího přítele Mejly Hlavsy.
Od té doby se zvuková podoba Dg307 a příležitostných seskupení, doprovázejících jeho autorská čtení začala v určitém spektru nenápadně přibližovat. Jasně to deklaruje muzikantský a umělecký „kompromis“ v rámci hudebního doprovodu k němému filmu Nosferatu, nalézající se zvukově někde mezi volným improvizovaným hudebním tokem a rockovým drajvem Dg307. Jakoby tím šlo zároveň o potvrzení faktu, že mnohem větší dobrodružství i autentický hudební zážitek skýtají čerstvé Zajíčkovy postupy a nápady, což deklarovalo i společné vystoupení Dg307 a Agonu v červnu loňského roku, kde odvážné orchestrální verze letitých skladeb Dégéček umělecky převýšily běžnou koncertní podobu skupiny (stejně tak bych to viděl i se zařazením čas od času nových nevypilovaných skladeb do koncertního repertoáru kapely).
Z tohoto úhlu pohledu se více než dobře jeví čerstvá Zajíčkova nahrávka, jež je vyjma záznamu autorského čtení z knihy Zvuky sirén a zvonů z června roku 2001 z kostela U Salvátora realizovaného prostřednictvím ostravské Galerie Černý pavouk, prvním vydaným albem pod jeho jménem. Kakofonie cesty skrývá šest dlouhých, hudbou podbarvených Zajíčkových básní, z nichž každá z nich dýchá zvláštní, neopakovatelnou atmosférou.
Zatímco hned úvodní Hotel Saigon působí místy až poněkud překotně (možná až příliš výrazné a rychlé rytmy, několik nadbytečných kytarových motivů, zato vkusné zapojení elektroniky a zvuků praskajících plastových lahví), zbytek alba je skutečně krásnou ukázkou vyváženosti mluveného slova a hudebního doprovodu. Nebudu zde rozebírat nádhernou, niterní Zajíčkovu poezii, recitovanou jeho neopakovatelným hlasem (na této nahrávce mezi jednotlivými skladbami až překvapivě variabilním), musím se však alespoň letmo zastavit u jednotlivých skladeb.
Velmi silně a podmanivě působí hned následující Omnia Orta Cadunt, jejíž komorní ráz podtrhují jímavé cello Tomáše Schilly a pěkný klavír v podání Alexandry Ledinské. V Pokleslé zábavě a v Na pozadí toho dne… Ne-pohádce dostanou větší prostor Zajíčkovi spoluhráči z Dg307 (Honza Pokorný na kytaru, Dalibor Pyš na housle, Přemek Drozd na bicí a Tomáš Vtípil na baskytaru). O poznání klidněji zas vyznívá skladba Sen o zmizelé ženě… Fantasmagorie… s křehounkým pianem, bicími a zvuky preparovaných nástrojů, to nejlepší nás ale čeká až na závěr v eponymní Kakofonii cesty. Její éterický začátek, jež jakoby utekl z nahrávek islandských Sigur rós, střídají decentní Pokorného kytara a elektronické výboje Tomáše Vtípila, jež pomohl nejen této skladbě, ale prakticky celému albu svým moderním expresivním duchem, zdravě vyvažujícím přece jen poněkud konzervativnější pojetí ostatních spoluhráčů.
V dnešní době, kdy se - alespoň na první pohled - zdá, že poezie již vymřela a nemá koho oslovit, album Kakofonie cesty jakoby chtělo tyto pesimistické vize rozptýlit. A není to naštěstí poprvé ani naposledy. Díky vydavatelství Guerilla Records, jehož prostřednictvím spatřila světlo světa nejen tato nahrávka, ale již dříve i podobně laděná díla Jaroslava Erika Friče či Vráti Brabence, se posluchači snad letos konečně dočkají i zdokumentovaného básnického díla Ivana Martina Jirouse.

01 Hotel Saigon 13:58
02 Omnia Porta Cadunt 6:26
03 Pokleslá zábava 10:13
04 Na pozadí toho dne .. Ne-pohádka 9:11
05 Sen o zmizelé žene .. Fantasmagorie 8:10
06 Kakofonie cesty 14:19
·
TOTAL TIME 62:17