Jistě všichni máme v obou rolích vyzkoušeno, jak vzácná je ona tichá, ale všeprostupující radost, kterou uchystá dospělý dospělému. Měřeno tímto se vydavatelství Indies Scope podařil kousek opravdu mimořádný, svým pečlivě a krásně (přiléhavý obal) zrealizovaným nápadem vydat k narozeninám Oldřicha Janoty CD jeho písní v podání "svých" domovských kapel a interpretů. Neznámou zůstává reakce těch posluchačů, kteří mají písně dlouhodobým posloucháním originálu vpletené do svých uší, duší, hlav a nervů. O tom, co dokáže natrvalo vypálená synapse mě přesvědčuje třeba píseň "Žlutý kopec" v podání Květů. Nedokážu při ní myslet na žádný jiný, než ten brněnský.
Těžko se vmyslet do prožívání někoho tak solitérního jako je právě Oldřich Janota, ale už dánské přísloví říká, že "žádný svatý není tak malý, aby odmítl svíčku". Navíc může být pro autora větší radostiučinění, než když jeho písničky pro sebe přetvoří ti, kteří autorskou nouzí rozhodně netrpí? A nejen to, Petr Krško ze skupiny ZVA 12-28 Band ohlašuje, že svou verzi písně "Balada o požárním hydrantu" zařadí i do koncertního repertoáru.
V původním Janotově podání znám pouhopouhé dvě písně ("Druhý břeh" a "Hotel Savoy"), ale kdyby se mi někdo pokoušel namluvit, že třeba Jablkoň, Tara Fuki, Květy, Žamboši, HUKL, Traband, Minach nebo Jarret mají svou novou píseň a zde ji představují, jistě by neměl těžkou práci (připadá mi, že do písní vložili opravdu své nejcharakterističtější rysy). Znát z Janotovy obsáhlé tvorby jen zlomek snad až tak velikou ostudou není. Ani jeho nahrávky, ani jeho koncerty nebyly běžně dosažitelné v žádném období jeho muzikantského života. Ani dnes, v době informačně zasíťované.
Jako je nesnadné odhadnout reakci skalních Janotových posluchačů, netroufám si ani určit podíl těch, kteří se o něm z tohoto CD dozvědí poprvé. Těm, kteří se uchytí, lze jenom přát tu téměř kolumbovskou cestu proti proudu času. A třeba zrovna pro ně aspoň několik málo ukázek:

Ač se pojetí jednotlivých písní liší velmi výrazně, z mého pohledu jim neublížil nikdo. Přijímám i téměř metalové riffy kytary v části písně "Fetišista" nebo elektropopových "24 hodin volného času". Baví mě i kontrast doslovnosti ptačích samplů s textem v jarretovské verzi písně "Zvláštní ptáčci". Kdo aspoň jednou čekal oč déle tím marněji, ten se v čase a smutku vrátí prostřednictvím violoncellového klenotu v podání Tara Fuki. "Čím víc ti rozumím, tím méně nás chápu" v podání Mariany Chmelařové a skupiny Minach nezaostává ani o píď.

Na Janotových písních je krásná proměnlivost jejich významu v závislosti na vlastní zkušenosti posluchače.

Rovněž zajímavé je, jak "janotovsky" dokáží znít skvěle i skladby s úplně minimálním textem ("Tvůj stín", "Místní blázen", "Zvláštní ptáčci"). Ze 17 výrazných "Janotovek" u mě vedou verze Jablkoně, Trabandu, překvapivě velmi HUKLu, Fru Fru (i když mám v hlavě stále tu starší od Rauše ("...V hotelu Savoy, s tvou něžnou hlavou blízko svojí, myšlenky plavou, spirály na tapetách stojí. A ty kouříš svý Sparty, ale jak ty, no tak já taky, rozfoukám popel přes prázdný hotel Savoy. V krku mě škrábou procházky z tabákových polí, štukovou malbou procházím na úpatí hory..."), Květů a rovněž překvapivě i Čankišou.

01 Ztracený ve světě - Jablkoň 06:47
02 Země Nikoho - Žamboši 04:26
03 Čekání - Tara Fuki 05:26
04 Prvnička - Cimbálová muzika Stanislava Gabriela 02:34
05 Červen na Svaté - Jana Vébrová & Ivan Acher 03:29
06 Druhý břeh - Traband 04:09
07 Zvláštní ptáčci - Jarret 02:59
08 Kácení akátu - Hukl 04:09
09 Hotel Savoy - Fru Fru 05:57
10 Žlutý kopec - Květy 02:56
11 Tvůj stín - Minach 03:15
12 Balada o požárním hydrantu - ZVA 12-28 Band 03:26
13 Bitva na Tursku - Maraca 05:56
14 Fetišista - Tomáš Kočko & Orchestr 04:59
15 24 hodin volného času - Okrej 03:18
16 Místní blázen - Čankišou 04:25
17 Sedm havranů - Tomáš Kočko 06:24