Jeunet & Caro: 1995 La cité des enfants perdus / Město ztracených dětí

Úchvatné a podivínské zároveň

Dobrodružné fantasy, které jde napříč více žánry

Sci-fi, pohádka, drama, komedie nebo dokonce horor Město ztracených dětí si zakládá hlavně na vizuálním stylu, který je specialitou tohoto režisérského dua. Hlavním rysem filmu je ponuré středověké město navozující depresivní atmosféru a bizarní scény a postavy.
Vše se točí kolem šíleného Kranka, který trpí neschopností snít, a proto využívá malých dětí, aby z nich nasával jejich fantazii. Jeho uměle vytvořený „rodinný“ kruh dále tvoří trpasličí žena, migrénou trpící mozek v akváriu a šest naklonovaných stvořitelů-narkoleptiků (Dominique Pinon). Bizarnost nechybí ani dalším postavám, např. Chobotnici (siamské dvojče) nebo sektě kyklopů s extrémně citlivým sluchem.
Hlavním hrdinou je lamželezo One (Ron Perlman), kterému kyklopové pracující pro Kranka unesou jeho malého bratra Denreeho, spolu s nebojácnou mladou dívkou Miette (Judith Vittet), jenž vede skupinu sirotků-zlodějů pracujících pro jejich ředitelku školy, již zmíněnou Chobotnici. Ta se snaží spolu se starým parťákem z cirkusu (Jean-Claude Dreyfus) pomocí jeho smrtící vycvičené blechy zbavit Miette a získat hromotluka One pro své plány.
Cílem hlavních hrdinů je ale osvobodit malého bratra ze spárů šíleného Kranka ničícího psychiku všech vězněných dětí, a proto musí čelit všem přichystaným nástrahám. Ve filmu zní Badalamentiho hudba (známá hlavně z filmů Davida Lynche) zahraná pražským filharmonickým orchestrem ve studiu „Smečky“.