Gondry, Carax, Bong: 2008 Tokyo! / Tokio! + CZ&EN Subs

Neomagický bizarní surrealismus…

Tři krátké fantastické filmy volně inspirované Tokiem. Tokio! je symfonií tří odlišných rytmů reflektujících obraz této jedinečné metropole.
INTERIOR DESIGN – Surrealistická bajka mladého páru, který se přistěhoval do Tokia, aby našel svou budoucnost. Chlapcovy ambice jsou jasné – chce točit filmy. Dívka pluje bez kontroly svým životem. Oba se pomalu potápějí do tohoto obrovského velkoměsta. Vše se změní, když se osamocená dívka začne měnit v…
HOVNO – Záhadný muž šíří svými iracionálními a provokativními činy paniku na ulicích Tokia. „Nestvůra kanálů“, jak mu říkají media, zvedla vlnu odporu. Nakonec je polapen a souzen soudem stejně podivným jako je on sám.
TŘESOUCÍ SE TOKIO - Hrdinou snímku je hikikomori – jako mnoho dalších Japonců se rozhodl zrušit kontakt s venkovním světem. Když však v jeho bytě omdlí dívka, která mu donáší pizzu, stane se něco neuvěřitelného – zamiluje se. Dokáže překročit hranici, jež ho dělí od okolního světa?

Michel Gondry - Vnitřní design - Povídka nejhravější, nejtokijštější a mně nejbližší. V příhodách mladého páru se krásně ukazují reálné problémy s bydlením, které tokijská "našlapanost" posouvá skorem do čiré absurdity. Skoro bych se vsadil, že sem patří i pohádka o strašidlech žijících v mezerách mezi domy, již své drahé vypráví hlavní hrdina. Vždyť kolikrát již proběhly médii reportáže o lidech, kteří v oněch mezerách zbudovali své, dosti úzké, ale vcelku útulné příbytky. Další téma, touha zajistit a "zdůstojnit" svou existenci již samozřejmě není tak "tokijská" jako spíše univerzální. Nabývá typicky Gondryovských podob, a to včetně řešení. Hravost a nevážnost, která nebanalizuje a nepřeslazuje.

Leos Carax - Merde. Fakt, že tuto povídku hodnotím nejhůře, je spíše odrazem její ne zcela snadné uchopitelnosti. V drobných jednotlivostech se až tak složitá nejeví, zařadit však všechny tyto jednotlivosti do nějakého celku není úplně sranda. I přes neúplné porozumění však z ní ke mně dokázalo několik momentů silně promluvit. SPOILER - Kdysi úsměvné, s granáty najednou nečekaně děsivé řádění Merdeho (mimochodem připomíná nápadně irského skřítka leprikóna (leprechauna)). Soudní přelíčení, které spíše než dokázat vinu usiluje o ponížení obžalovaného a dokázání, že je čirým zlem. Reakce davu, který bez ohledu na to, že nic neví (nebo možná právě proto), bez problémů umí zaujmout stanovisko. Obě stanoviska. Bez jakékoliv hlubší reflexe a pohnutky. KONEC SPOILERU. Celý film by snad mohl opravdu pojednávat o srovnání/nesrovnání japonců s vinou za Nankingský masakr a minulostí obecně. Merde by pak představoval nežádané zrcadlo nastavené celému Japonsku, od kterého je nutné odvrátit svou tvář. Přesto se mi takový výklad úplně nelíbí. Proč, to jen naznačím. Merdeho vina není kolektivní a není souzen jeho národ. Merde skutečně vraždí nevinné.