Filip Renč dal dohromady řemeslně velmi profesionálně zvládnutý film, a k tomu dal skvělou hereckou příležitost Karlu Rodenovi. Ten nezaváhal a jelikož už mám dost "hereckých koncertů" a "životních výkonů", řeknu jen, že se stal nosníkem celého snímku a obdařil diváka zážitkem skvělého herectví. Bude to ode mě ovšem dost nefér, protože nevyzdvihnu emoce cloumající divákem při větě "...jenom ruce si umýt." nebo při samomluvných scénkách určených právě jen pro diváka, a to stejně nebude zdaleka vše, co by se z tohoto zaslouženě Lvem oceněného představení Pana Herce slušelo připomenout. Renč tentokrát vyčaroval skvělou atmosféru, budiž mu za to chvála.

A když jsme u chvály, byl by hřích nevzpomenout číhosi Pána, nepozvednout kalich a nepřipít panu kostelníkovi Vladimíra Dlouhého na zdraví a též mu nepogratulovat ke krásně vybroušené zarážce na knížky. Pokud jde o zbytek herecké sestavy, už to tak slavné není. Václav Jiráček sice perfektně zvládá svou úlohu a je divákovi (no dobře, tak mně) sympatický jako program jisté echt české Arbeitspartei, ale bohužel to není výsledek jeho hereckého umu. Lucia Siposová to pak odnáší ze všech nejhůř, až by jí bylo jednomu líto...kdyby opravdu nebyla tak marná. Je to možná smůla, ale obzvláště v konrastu s excelujícím Rodenem vypadá jako Ivan Trojan v ligovém mači za Bohemku. To vás ovšem nesmí od Hlídače odradit - pozitiva velmi výrazně převažují. A i kdyby tomu tak nebylo, stál by film za zhlédnutí kvůli samotnému Josefu Doušovi Karla Rodena.