Film, který natočili indiáni, hrají v něm indiáni, je o indiánech a je pro... indiány? Ani ne. Kouřové signály by za běžných okolností byly průměrným nezávislým filmem o klucích, kteří si na cestě ke kamarádství museli projít několika peripetiemi poděděných po předcích. Díky prostředí indiánské rezervace, v níž se jiní lidé na věci dívají jinak (a přesto tolik stejně), je však vyprávění o otcovské lásce, chybě, odpuštění a vlastní identitě netuctové. Netroufám si soudit, zda je místy opravdu tak teatrální, jak se zdá. V první řadě je lehké, chápavé a v nejlepším možném smyslu slova zadostiučiňující. Nevšední zážitek vítězí.¨

Tak toto je čistá indiánka! Hoci tam bolo niekoľko za vlasy pritiahnutých udalostí (napríklad ja, ak by som ožratý zapálil niekomu dom a on v ňom uhorí, tak prestanem minimálne chlastať, kdežto Arnold Joseph musel odísť a až potom prestal chlastať, kedˇ ho začala žena viniť kôli tomu, že malý Victor sa tam trápil...), okolností (hádajú sa v aute o tom, že nemá prachy a je k ničomu div si neprijebú na držky, aby v závere vysmiati si povedali, že načo sú ti prachy v rezervácii) a iných maličkostí (ktroý doklad môže obsahovať fotku so slnečnými okuliarmi?) , spôsob, akým bol tento film natočený, sa mi nenormálne páčil. To, ako preskočila jedna udalosť z minulosti plynulo do súčastnosti... Alebo sa mi páčili baby na tom aute, ktoré riadili pospátky. Rozhodne veľmi zaujímavý film!