Pro Evropana středověk, pro obyvatele Íránu každodenní realita. Děti starající se sami o sebe, marně snažící se najít práci nebo prostředky pro studia. Přes hory tahají na zádech staré pneumatiky, kterých máme v Evropě plné skládky a nemůžeme se jich zbavit. U nich je to pomalu poklad. Je zajímavý, že muslimům sice Korán zakazuje chlastat alkohol, ale do těch svejch mul to lejou jak benzín do nádrže. Tradiční kšeftování se sňatky, kdy se místo věna chtějí zbavit retardovanýho sourozence a když ho druhá strana nechce, dostanou na oplátku alespoň mulu. Film jako takový nic moc, ale je to pravdivá výpověď, která nám jasně ukazuje, že krom toho našeho poklidného evropského světa, jsou zde i další světy, kde to lidé mají mnohem těžší. Až si zas budou lidé u nás stěžovat, že tu všechno stojí za hovno, můžu je s klidem odkázat na tento film. Skutečně si můžeme vážit světa, ve kterém žijeme.

Věřím, že takto to na íránském venkově opravdu chodí. Věřím, že je to tvrdý život, kdy děti nemají čas na to být dětmi. Neznají slovo zahálka a nuda. To už by se muselo domluvit příliš mnoho režisérů najednou, aby nám podávali stále dokola zkreslený obraz této země. Věřím, že Írán je velmi zajímavou zemí s hlubokými tradicemi... Ještě jsem neviděla íránský film, v němž by nehrála prim sounáležitost - snad s malou výjimkou Lovce (Shekarchi), kde ale také trochu probleskne... prostě je třeba se na tuto zemi dívat skrze jiná prizmata a modely, než v nichž jsme vychováni... více íránských filmů do artové distribuce by neuškodilo. Jsou syrové, opravdové a navýsost kvalitní. Zdá se, že fabulace je jim spíše cizí, a když už, tak je zase značně originální viz Shekarchi (Lovec), Bílé louky, Chuť třešní či animovaný Persepolis. Život v té zemi není určitě růžový, a i fakt, že se íránské filmy kvůli cenzuře dost často těžko dostávají na mezinárodní festivaly, je činí o to více hodné pozornosti.