...stojí za pozornost a tento film je opravdu nádherně vypraven co do lokací, herců i kostýmů. Kamera i hudba jsou velkolepé. Vychází z toho krásný film s poselstvím, který mě natolik okouzlil, že jsem na něm okamžitě začala hledat chyby. Malou vadou na kráse jsou trochu neobratné skoky v dějových linkách, kdy až tak v třetině filmu pochopíme, komu je příběh vyprávěn. Osobu, které William Wilberforce (Gruffudd) svůj boj za zrovnoprávnění otroků vypráví, teprve v průběhu vyprávění musí potkat a pak je vyprávěcí tój bez zjevného důvodu opět opuštěn (jak brilantně je podobné zadání zvládnuto např. v Amadeovi). Tato nejednotnost trochu podráží nohy vyprávění nebo alespoň snadné orientaci v něm. Možná by příběhu slušelo trochu zeštíhlet (např. co do počtu postav), aby vynikl pozoruhodný osud pozoruhodné muže a i více vynikla jeho vnitřní motivace jako člověka. Ioan Gruffud mě velmi mile překvapil a jeho portrét až horečnatě zapáleného či unaveného a zklamaného muže byl herecky pozoruhodný. Pohled na jeho dojatou tvář v závěru mě dostla. Ač jsem se vnitřně trochu bránila zrežírované patetické závěrečné scéně, Gruffudd si s tím poradil s takovou citovou autenticitou a přitom uměřeností, že jsem smekla. Škoda, že nedostal více prostoru k tomu, aby mohl vyjádřit i ty méně svaté stránky své osobnosti. To je ale spíše věcí scénáře, protože nad tmavou kšticí William Wilberforce se skvěla nepopiratelná, nenapadnutelná, ale i trochu neživotná svatozář, která trochu zabránila, abych ho měla opravdu ráda. Romola Garai u mě má další pozoruhodný důkaz své herecké tvárnosti, charismatu a pracovitosti. Její postava je také dokonalým prototypem manželky velkého muže. Její postava měla ale takovou vnitřní pružinku, takovový neustálý otazníček nad hlavou, že tu jsem si naopak oblíbila okamžitě. Michael Gambon, Albert Finney, Rufus Sewell mají každý svou velmi zdařilou minifiguru, jen Ciarán Hinds je trochu zkratkovitě negativní. Pro mě to je téměř dokonalý příběh, jen cítím, že to mohlo být uděláno lépe.

Zajímavý a velice působivý snímek s plejádou skvělých herců, kterým jasně dominuje vynikající výkon Ioana Gruffudda, který zde ukázal, že jeho pitvoření v komiksové Fantastické čtyřce byl jen nějaký omyl. Je sice pravda, že téma otroctví není moc atraktivní a pro někoho i nezajímavé ale film je natočen tak dobře, že zaujme i diváka, kterého anglická historie nezajímá.

Životopisný snímek Amazing Grace se zabývá osobností Williama Wiberforcera (Ioan Gruffudd), který byl významným politikem a hlavně bojovníkem za zrušení otroctví v Anglii na přelomu 18. a 19. století. Film ukazuje část jeho života, začíná v jeho 34 letech, kdy unavený nekonečnou snahou o změnu práv černochů odjíždí na venkov, potkává krásnou Barbaru (Romola Garai) - ženu (a budoucí manželku), která sdílí jeho názory. Film střídá vyprávění Barbaře a současnost, která končí rokem 1807. W. Wilberforce zemřel roku 1833, pouhý měsíc před odhlasování zákona zakazující otroctví.