...přičemž právě jeho nevšednost umožňuje vstřebání denní reality. Pomoc dává jak divákům filmu, tak i postavám vystupujícím v něm, kdy jedině fantasy článek dokáže zajistit vnitřní uvědomění zúčastněných. Na rozdíl od skutečných životů, v nichž náš osobní bod spásy leckdy ani nenabere konkrétní obrysy. Civilně emotivní podívaná příjemně skromných rozměrů. Negativním pohledem snad jen, že jsem se před půlí snímku trochu obával, jestli se z toho nevyklube agitka proti požírání kuřecího. Ale možná mě neberte vážně. Mám tendence dělat z malých počinů velké díky myšlenkovým malichernostem a souznění s tvůrcem.

François Ozon, jako u nás Vladimír Michálek, se může pochlubit pestrostí žánrů. Každý jeho film se zabývá zcela odlišným tématem, než film předchozí, což Ricky nadále potvrzuje. Po biografii věnující se životu fiktivní spisovatelky milostných románků tu máme příběh létajícího dítěte. Na slavnostní předpremiéře pan režisér popisoval, že když přečetl povídku, která se stala předlohou pro Rickyho, byl natolik uchvácen, že se rozhodl ji převést na filmové plátno. Ve mně Ricky vyvolal stejné pocity jako Ozonův dřívější film Bazén. Myslím si, že nechává na divákovi, aby si vytvořil obrázek sám a odnesl si z kina pointu dle vlastní fantazie a intenzity duševního světa.

Sociálna dráma u ktorej prvý raz vidím použitie “fantaskného“ prvku. Nie je tu nič nasilu a tak všetko vyznieva veľmi prirodzene, až na občas dosť nepravdepodobného vývoja scenára na základe niektorých rozhodnutí postáv. Celkovo je však jasný zámer poukázať na konanie rodiča – matky v situácii keď je jej dieťa nejakým spôsobom “postihnuté“ a taktiež na citové rozpoloženie pri vyrovnaní sa s jeho stratou. Zaujímavá a veľmi netradičná paralela.