Další dílko japonského všeuměla jménem Makoto Shinkai, který je známý tím, že své filmy (do té doby krátké) dělá skoro sám. Toto je jeho první celovečerák (a má délku cca 90 minut, ne 70). Odehrává se v budoucnosti v Japonsku, které je rozděleno na část severní, patřící k Union, a jižní, která je pod vlivem USA a UN. Na severu na ostrově Ezo (dříve Hokkaido) se tyčí obrovská věž (lze ji vidět až z Tokia), jejíž princip a funkci se jižní strana snaží odhalit. Kromě toho tato věž láká dva chlapce (Hiroki, Takuya) a jednu dívku (Sayuri) - moc rádi by se k ní podívali na vlastnoručně sestrojeném letadlu. Ovšem jednoho dne Sayuri záhadně zmizí a cesty chlapců se rozejdou. Avšak za tři roky… Už u Hoshi no Koe - Voice of a Distant Star jsem si o Makoto Shinkaiovi udělal pár postřehů: rád kombinuje romantiku a sci-fi. Je to tak trochu kýčař, v obou se docela často vyskytuje efektní, avšak bezúčelná hra barev, světel a stínů (často se opakující scéna, kdy mezi hlavami dvou lidí zapadá slunce). I hudba je taková sentimentální, mírně podbízívá. Prostě bych spíš uvítal, kdyby se zaměřil trochu více na obsah, promyslel pozadí příběhu, funkčnost celého principu věže… (o obojím bych se rád dozvěděl více). Ale i tak to je moc krásný zážitek.

Pribeh, ktory svojim dejom a vizualnou aj hudobnou strankou pripomina sen. Za pomoci jemnej atmosfery sa odvija pribeh, ktoreho posolstvo a vyznam sa da pochopit hadam len emociami. A tak to ma byt. Pre to mam anime tak rad. Pre to nevysvetlene, co sa ma dotkne hlboko v nutri. Nie mnoho neazijskych filmov v sebe ukriva podobne caro. Dokazem si vybavit azda len Fontanu a Pan's Labirinth a o to viac si tieto filmy vazim. Pribehu dodava neobicajne tajomno zahadna veza, ktora je symbolom a voditkom celeho filmu. Symbol niecoho, co nedokazeme nikdy tak celkom ovladnut a pochopit, nieco co nas stale pritahuje, nieco co nam v konecnom dosledku pomoze pochopit samych seba. Uff….jednoducho lepsie raz vidiet ako sto krat pocut.

Beyond the Clouds je komorní snový příběh z budoucnosti, jehož atmosféru nádherně dokresluje klavírní hudba a Sayuriny housličky. V alternativní realitě, kde se příběh odehrává, se schyluje k válce a velmi vyspělá technika je na každém rohu, ale v tomto příběhu je vše, kromě hlavních hrdinů, jaksi nevýznamné, mimo střed dění. Blížící se válečný konflikt stojí někde stranou a prakticky ho nevnímáte. Fronta je na 42. rovnoběžce… Zajímalo by mě, jestli má číslo rovnoběžky nějaký symbolický význam (stopaři vědí). Prochází totiž jižním výběžkem ostrova Hokkaido a bojová linie by podle mě měla být mezi ostrovy o jednu rovnoběžku jižněji. Věda a všudypřítomná technika i přes jejich upozadění působí velmi věrohodně. Například pokusy s alternativními realitami, samotná loď, nebo podle názvu lodi pojmenovaný unixový operační systém Velociela, přes který se loď ovládá. Výpis z neúspěšného nahrávání BIOSu vypadal takto: Pro vaši informaci, ls je příkaz, který v unixových systémech vypíše obsah adresáře. Tento film je ale především o lásce, přátelství a splnění jednoho tři roky starého slibu. Pokud nejste připraveni na zvýšený výskyt surrealistických scén, hraničících s kýčem, a nikam nespěchající pomalu plynoucí děj, tak si ho nepouštějte. Bude vás nudit a nejspíš film nepochopíte. O čem asi tak sní paralelní světy? Už vím, co ztrácím.

V paralelním světě, kde bylo Japonsko v roce 1974 rozděleno na dva státy podléhající vlivu USA a Sovětského svazu se odehrává příběh o snech, lásce přátelství a samotě odloučení. Dva kamarádi, Hiroki a Takuya, si na severu Jižního Japonska staví tajně vlastní letadlo, aby přeletěli přes hranici na ostrov Hokkaidó, kde stojí záhadná nebetyčná věž, a odhalili její tajemství. Když se k nim připojí jejich spolužačka Sayuri, uzavřou přísahu, že k věži doletí za každou cenu. Po čase ale Sayuri bez rozloučení zmizí, cesty obou kamarádů se rozejdou a trvá dlouhé tři roky, než se začne jejich společný osud znovu naplňovat. Válka mezi oběma částmi Japonska je na spadnutí, výzkum paralelních vesmírů a změny reality, které způsobuje obří věž, ohrožují celý svět a sny, které se zdají spící Sayuri, hrají důležitější roli, než by kdokoli čekal.